Sanguinaires Islands

Na západním cípu Korsiky, kde žulový výběžek poloostrova Parata vybíhá do Středozemního moře směrem k zapadajícímu slunci, tvoří souostroví Sanguinaires malý archipelag čtyř skalnatých ostrůvků, které okouzlily cestovatele již od doby, kdy je Alphonse Daudet zvečnil ve svých Dopisech z mého mlýna. Název, znamenající Krvavé ostrovy, nevychází z násilí, ale z hlubokého karmínového světla, které při západu slunce zalévá tyto žulové útvary – barevná podívaná tak intenzivní, že se zdá, jako by se samotná skála vzněcovala. Maják z 19. století na největším ostrově Mezu Mare stojí jako strážce mezi otevřeným Středozemním mořem a zálivem Ajaccia, jehož světlo prozařuje vody, které za tři tisíciletí poznaly lodě Féničanů, Římanů, Janovců i Francouzů.

Charakter souostroví Sanguinaires je utvářen jeho polohou na rozhraní mezi krásou Středozemního moře a jeho divokostí. Ostrovy jsou neobydlené, s výjimkou automatizovaného majáku, a jejich skalnaté pobřeží—vytesané větrem a vlnami do sochařsky složitých útvarů—podporuje řídkou, avšak houževnatou vegetaci makchie: aromatický myrta, cistus a endemický korsický vřes, který provoní slaný vzduch omamnou středomořskou vůní. Na skalních stěnách hnízdí rybáci, jejichž lovecké ponory do křišťálově čistých vod jsou divadlem vzdušné přesnosti. Kolonie žlutonohých racek, které dominují rovinatým oblastem ostrovů, vytvářejí nepřetržitý zvukový doprovod volání, jež se odráží od žulových stěn.

Mořské prostředí obklopující souostroví Sanguinaires těží z chráněného statusu tohoto souostroví, které je součástí přírodní rezervace Natura 2000. Podmořská krajina z žulových balvanů, luk mořské trávy Posidonia a podmořských jeskyní poskytuje útočiště bohatému středomořskému mořskému životu: cernům, murénám, barakudám a pestrobarevným okouníkům a bodlokům, kteří neustálým pohybem oživují skalnatý útes. Vody patří k nejčistším v západním Středomoří, s viditelností běžně přesahující dvacet metrů, což činí šnorchlování a potápění zde zážitkem výjimečné vizuální čistoty. Mezi květnem a říjnem umožňují klidné podmínky přiblížení lodí k mořským jeskyním, které prorážejí útesy na základnách ostrovů.

Pobřeží pevniny spojující Sanguinaires s Ajacciem nabízí své vlastní, neméně působivé potěšení. Route des Sanguinaires, jedenáctikilometrová pobřežní cesta od města, prochází krajinou vonících borovicových mysů, skrytých koupacích zátok a přímořských restaurací, kde korzická kuchyně dosahuje svého vrcholu. Ajaccio, rodiště Napoleona, představuje kulturní kotvu: Maison Bonaparte, Muzeum Fesch s pozoruhodnou sbírkou italského renesančního malířství a rušný ranní trh, kde je korzická uzenářská specialita — lonzu, coppa a figatellu — vystavena s hrdostí řemeslné tradice, která se vyrovná jakémukoli pokladu na italské pevnině.

Sanguinaires jsou dostupné výletní lodí z Ajaccia (přibližně třicet minut) nebo lodními túrami, které kombinují návštěvu ostrovů s pobřežní plavbou podél Route des Sanguinaires. Některé výlety umožňují přistání na Mezu Mare pro průvodcovanou procházku k majáku, zatímco jiné nabízejí zastávky na koupání a šnorchlování v chráněných vodách mezi ostrovy. Nejlepší měsíce pro návštěvu jsou od května do října, přičemž červen a září nabízejí teplou vodu, jasnou oblohu a méně návštěvníků než vrcholné období v červenci a srpnu. Západ slunce na výletech, kdy jsou lodě umístěny mezi ostrovy a slunce za nimi zapadá v ohnivém šarlatovém záblesku, patří k nejoblíbenějším a je vhodné je rezervovat s předstihem během letní sezóny.